Bylo jí tehdy necelých 5,5 roku a představa, že bych jí měla kupovat nějakou růžovou hračku v podobě šicího stroje, byla děsná. Hodisla jsem to za hlavu s tím, že počkám, až bude starší a koupím jí už nějaký levnější, opravdický šicí stroj.
Rok se s rokem sešel a má dcera maluje Ježíškovi. A je tam zas...šicí stroj.
Mamíí, já bych chtěla taky šicí stroj, můžu to zkusit? Prosíím...
Můj první argument, že ani nedosáhne na pedál, mi ale hned vyvrátila. Sedla si prdelkou jen na kraj židle, natáhla nožku a bylo to.
Tak jsme to zkusily.
Dala jsem jí pár odstřižků látek, aby si vyzkoušela šít rovným stehem. A už se odtud nehla. Strašně ji to bavilo. Po chvíli už jí jen tam a zpátky šít nestačilo a chtěla si něco ozdobit. Začala se mi přehrabovat v látkách, vybírala si podle barev, které se jí líbily a já už jenom slyšela....můžu kousíček ustříhnout?
Dostala krabici odstřižků a šila. Rovným stehem tam kousky tak nějak nalátala, ale i tak jsem byla pyšná.
A tady je výsledek. Z ozdobeného kousku látky si ušila taštičku, (já jsem jí pouze zažehlila kraje, abych jí tam nedávala špendlíky).
Tak nevím, má jí ten Ježíšek ten šicí stroj přinést?
Žádné komentáře:
Okomentovat